|
Záduším rozumíme movitý i nemovitý majetek, jehož
vlastníkem je ten který kostel. Ku jmění movitému náleží především
inventář kostela, jako obrazy, bohoslužební roucha, kalichy,
monstrance, korouhve, zvony, kostelní prádlo, dále i peněžní hotovost,
která se v zádušní kase nalézá neb i peněžní pohledávky na úrok
půjčené. Jmění nemovité jest tolik jako budova kostela sama, hřbitov,
kostnice, po případě i pozemky, lesy a luka, jež kostel buď odkazem,
buď darem nebo koupí získal. K záduší náleží mimo to i nadační
jmění, různé peněžité odkazy, z jichž výnosu jisté úkony se
vykonávati musí, jako sloužení mše svaté, zvonění, plnění věčné
lampy, zachovávání hrobů, pomníků a křížů. Orgánům jak církevním
tak i státním záleželo na tom, aby se se jměním zádušním dobře
hospodařilo. Proto bylo přísně nařízeno, aby po uplynutí každého
kalendářního roku skládány byly účty zádušní. Šťastnou náhodou
zachovaly se v archívu řádovém zádušní účty kostela karlického od
roku 1617 až po dnešní časy. Z účtů těchto možno se dověděti
mnoho zajímavého. Pocházejí z dob války třicetileté, upomínajíce
mnohdy na časy ještě starší.
Kdykoliv účty byly skládány,dostavil se do Dobřichovic
buď velmistr řádový neb převor, jako jeho zástupce, později
i zástupce vládní, krajský hejtman, farář zdejší jako komisař neb
zapisovatel, dále t. zv. kostelníci neboli správcové záduší. Nejprve
stanoveno, kteří pro budoucí rok kostelníky budou a při určení
nových, byli dřívější povinni odevzdati kostelní inventář a zápisky
o příjmech a vydáních, doklady doložené. Po prohlédnutí účtů
obdrželi t. zv. absolutorium čili sproštění svých povinností. K úřadu
kostelníků bývaly brány osoby vážné a hodnověrné. Za služby své
byli odměňováni nějakým platem z kasy kostelní, ale většinou
zastávali svůj úřad bezplatně. Kapitál, byl-li nějaký pohromadě, nikdy
nezůstal ležeti ladem a půjčoval se buď hypotékárně, neb na úrok 3%
z kopy. Též kupovaly se krávy, jež si rolníci, chalupníci i domkáři
vypůjčovali a z nich kostelu ročně odváděli buď jednu libru vosku,
neb 20 grošů, neb 1 libru másla do věčné lampy.
Z roku 1617 zachoval se inventář kostela karlického,
který nás o majetku téhož chrámu přesvědčuje. V kostele byl i:
I. Jeden oltář veliký, na něm obrazové z dříví vyřezávaní Panny Marie, sv. Prokopa a Martina.
II. Obraz malý, na němž jest tabule korunování P. Marie, starý obraz ze dřeva vyřezávaný sv.
Prokopa, dva krucifixy a jedno ,,resurrexi" s korouhvičkou.
III. Na pravé a levé straně nedaleko velkého oltáře visí na zdech dvě tabule velmi pěkné a na nich
obrazové malování.
IV. Z nádob posvátných: jedna monstrace mosazná, kaditelnice mosazná, dvě „pacem" beránek
boží pod sklem krumplovaný neb heftovaný.
V. Kalich veliký stříbrný, pozlacený a na něm kříž a hvězda, druhý kalich stříbrný v prostředku
pozlacený, dvě cínové konvičky, jedna láhev cínová na víno k Službám Božím.
VI. Na velkém oltáři 4 mosazné svícny, na malém 3 cínové svícny, cínová nádobka pro svátosti, 2
kotlíčky měděné, jeden pro křtitelnici, druhý pro svěcenou vodu, na věži 4 zvony a 2 malé pro
oltář.
VII. Missál jeden pražský, tisknutý, druhý missál psaný (není celý), agenda nová pražská, tisknutá,
druhá malá, stará, psaná, troje knihy staré, potrhané na nic nejsou, kancionál český jeden, 5 ornátů
v liturg. barvách a potřebné prádlo. Dvě korouhvičky nové pěkné, tupltykitové, na jedné straně sv.
Pavel a sv. Kateřina na druhé Kristus Pán a P. Maria, obrazové malování. Holí, okolo voskem
malovaných, okolo dvaceti. Vosku je přes 40 liber, jen není převařený, 2 truhly zádušní. Okolo
kostela, jak potok dělí vedle mlejna karlického, nachází se k tomu záduší polí neb dědin 3 kusů, na
ty všechny dědiny neb pole padne semene 30 strychů. K tomu záduší náleží jedna louka, z ní
každoročně se platí 1 kopa míš. To všechno stromoví, ze strany kostela, jak potok vede, náleží též
záduší.
K lepšímu porozumění pojednám o účtu kostelním z r.1617. Dne 9. října držán jest počet zádušní
od J. M. pana Jana Lohela, arcibiskupa pražského z řádu sv. Františka a nejvyššího mistra
křižovníků s červ. hv., jakožto kolátora sv. Prokopa a Martina ve vsi Dobřichovicích. Po učiněném
počtu jsou zanecháni předešlí kostelníci: Bartoň Horák, Martin Mareš, Havel Kozel. Tito přijali k
sobě inventář toho, co v kostele jest. Stanovena byla opětně výměra polí, jichžto bylo 8 kusů, na
něž padne semena 39 strychů, a t.d. Dle pozdějších zápisů shledáváme, že zádušní pole kostela
karlického měla výměru:
Top. num. 113, „vedle vrchnostenského"... 9 jiter 1056 sáhů,
top. num. 114, „přes cestu u kostela"… 1 jitro 1193 sáhy,
top. num. 140, „u staré cihelny"… 1198 sáhů,
top. num. 157, „za strouhou"… 3 jitra 279 sáhů,
top. num. 158, „za strouhou"… 2 jitra 78 sáhů,
top. num. 170, „k vinici"… 6 jiter 606 sáhů.
Výměra obnášela dohromady 47 strychů, 2 věrtele dle osevu.
Zahrady: vedle pole 180 sáhů, vedle cihelny 98 sáhů, u potoka 104 sáhy.
Stav z roku 1915 16 ha, 05 a, 18 m,
Stav z roku 1924, 13 ha, 09 a, 34 m
Před pozemkovou reformou byla pole v 8 kusech, ze kterýchž 3 ha prodány byly na stavební místa,
zbytek pak směněn za pole, dříve panské, mezi viničnou álejí a karlickou silnicí v jednom kuse.
Zádušních polí užíval dle nejstarších záznamů farář dobřichovický a bylo mu na vůli ponecháno,
zdali jich chce držeti ve vlastní režii čili nic. Mnozí faráři hospodařili, jiní dávali pole v
pronájem. Z účtu r.1642 vidíme, že jakýsi Matouš měl pronajat kus pole zádušního, z něhož platil 2
kopy míš. Mariána markytánka pole za 1 kopu 30 grošů, řezáč panský za 20 grošů.
Za války třicetileté bylo záduší ochuzeno, kostel vydrancován, pole zůstala neoseta, dluhy nikdo
neplatil, takže na opravu kostela nedalo se pomýšleti a ani toho nejnutnějšího nebylo lze ze záduší
opatřiti. Po válce bylo intensivně hospodařeno a v r.1690 po zaplacení výloh zůstalo na hotovosti
121 fl, v r.1703 1062 fl, čímž bylo umožněno, že se dala provésti důkladná oprava chrámu Páně. V
r.1712, kdy vyhořela škola a 17 stavení, mělo záduší takovou hotovost, že mohlo postavit novou
školu v r.1716 za obnos 544 fl 49 kr.
Kdykoliv záduší něco ušetřilo, dal se přebytek buď na opravu chrámu Páně, na zakoupení
bohoslužebných nádob, na opravu hřbitova a pod.. Dosti velkou škodu utrpělo záduší dne
21.II.1714 , kdy skrza Jana Kopu, otce jeho a syny dva tovaryše kteří pokoj administrátora a truhly
a celý zámek slezli a zloupili , kromě mnohých věcí i 107 fl zádušních peněz uloupili. Jinou škodu
utrpělo záduší dne 1. I. 1795 , kdy farář Krombholtz zúčastnil se pohřbu velmistra Suchánka.
Neznámý zloděj zlomil portál kostela a odnesl ciborium, rozházev hostie , též i zlatou monstranci,
která se ale po 3 nedělích našla na poli Horákově.
Koncem stol. XVIII. založeny byly při zdejším chrámu Páně některé nadace mešní, k nimž
se v následujících letech i jiné přidružily. Koncem r.1925 obnášelo jmění zádušní 4583 Kč 46 h.
Účty se skládají v ústřední kanceláři řádu křiž. s červ.hv. v Praze a komisařem a
účetním záduší je ředitel ústřední kanceláře v Praze.
|